Vybavení nádrže pro chov akvarijních krevetek

    Pokud není zmíněno jinak, tak se celý text níže týká především podmínek chovu trpasličích krevetek rodu Caridina a Neocaridina (případně i Atyaephyra), které jsou nejoblíbenější, nejdostupnější a nejčastěji chované.

    Zde zveřejněné informace jsou z valné části získány ze zahraničních internetových zdrojů a ověřeny mojí praxí. Menší část informací je originálních. K informacích a radám přistupujte spíše jako k doporučením, nikoli jako k zaručenému návodu, jak chovat krevetky. Co funguje u mne nemusí zákonitě fungovat i u Vás. Akvarijní nádrže jsou složité systémy, které ovlivňuje celá plejáda nejrůznějších často netušených faktorů. Pokud se tedy budete řídit mými zkušenostmi a radami, nemusí to automaticky znamenat úspěch. Při čtení zahraničních fór a při komunikaci s ostatními chovateli krevetek se ukazuje, že různí lidé mají často zcela odlišné názory a zkušenosti. Krevetky nejsou v mnoha případech jednoduchými chovanci. To co bezproblémově zvládají i citlivější ryby, krevetky často spolehlivě likviduje. Problémy při jejich chovu se nevyhýbají vůbec nikomu včetně mě. Chov krevetek vyžaduje velkou dávku trpělivosti. U krevetek krátkodobý úspěch v chovu ještě nemusí nic neznamenat, daleko náročnější je dlouhodobý prosperující chov. Čtenář také může najít odlišnosti mezi současnou a dříve zveřejněnou verzí textu. Nehledejte v tom nic záludného, je to jen přirozený vývoj mých znalostí a zkušeností.

    Akvária, kde se Vám bude úspěšně dařit chovat krevetky se svým vnitřním vybavením a organizací nemusí nijak významně lišit od nádrží určených pro běžné akvarijní ryby a lze se při jejich zakládání a údržbě řídit obecnými akvaristickými pravidly a postupy uvedenými v každé akvaristické příručce. Přesto je zde několik momentů nebo doporučení, kterých když se budete držet, tak výrazně zvýšíte šanci na úspěch.

    Základní podmínkou chovu je biologicky stabilní nádrž o objemu minimálně 50 litrů. Čím větší pro ně připravíte nádrž, tím lépe. Větší nádrž je stabilnější a tudíž i vhodnější. Opravdu velkou chybou je vypouštět krevetky do čerstvě založeného „nezaběhlého“ akvária. Čím déle necháme nádrž zaběhnout, tím lépe. Minimální doba zaběhávání nádrže je jeden měsíc, optimální jsou měsíce tři. Krevetky jsou relativně adaptabilní a zvyknou si na nejrůznější fyzikální a chemické paramenty vody. Nesnášejí však jejich prudké výkyvy, které hrozí právě u malých a nedostatečně nezaběhlých nádrží. Nádrže volíme spíše nižší s větší plochou dna. Krevetky se pohybují převážně na dně a většinu svého času tráví sháněním potravy. Relativně velká plocha dna vzhledem k objemu nádrže také přispívá k její větší stabilitě. Poskytuje větší prostor pro rozklad organického materiálu, růst řas, sinic, bakterií, prvoků a hub, což je přirozená potrava krevetek. Z tohoto důvodu se snažíme maximalizovat nejen plochu dna, ale celého vnitřního objemu nádrže.

    Mezi základní vybavení každé nádrže s krevetkami by měla patřit filtrace, jemnolisté rostliny a opadané listy.

    Filtrace má dva důležité úkoly. Mechanicky a chemicky vodu čistí, a za další uvádí vodu do pohybu, čímž promíchává a rozvádí kyslík a další důležité látky po celé nádrži nutné pro rostliny i živočichy. Dbáme na to, aby byl pohyb vody v nádrži pomalý. Optimální je vnitřní filtrace poháněná vzduchem nebo elektromotorkem s nekrytým otevřeným filtračním médiem typu bioakvacit. Póry filtračního média by měly být dostatečně malé, aby se zabránilo malým jedincům v pronikání do filtračního média, které pro ně následně může fungovat jako past, ze kterého nemohou uniknout. U vnějších filtrů s nasávací hlavicí nebo filtrů s ukrytým filtračním médiem v pouzdře s nasávací mřížku nebo roštem hrozí nebezpečí odfiltrovávání především mladých jedinců a jejich následný úhyn. Ve svých nádržích používám ten nejjemnější bioakvacit typu molitanu v množství jeden litr na přibližně každých 30 l objemu nádrže. Velký objem filtračního média napomáhá k tolik žádoucí stabilizaci nádrží a rychle odbourává pro krevetky velmi nebezpečný amoniak na méně nebezpečné dusičnany. Vzduchování není pro krevetky nezbytně nutné, současně je však nijak neohrožuje. Ve svých nádržích vzduchování nepoužívám, dostatek kyslíku zajišťuje filtrace s vhodně nasměrovaným vývodem vůči hladině.

    Z rostlin jsou optimální jemnolisté na světlo nenáročné druhy rostlin. V současné době používám převážně jen jávský mech (Vesicularia dubiana), vodní mor kanadský (Elodea canadensis) a Egeria densa. Dříve jsem doporučoval pěstovat v nádržích velké množství rychle rostoucích rostlin (jako Lemna minor, Pistia stratioides, Najas quadelupensis,Ceratophyllum submersum) za účelem rychlého odbourávání nebezpečných dusíkatých látek a tím snížení frekvence nutných výměn vody. Toto se mi však z dlouhodobého hlediska neosvědčilo. Rostliny plovoucí na hladině brání v průniku světla na dno, čímž omezují žádoucí růst řas. Rostliny vypouští do vody celou řadu látek (např. v rámci vzájemného konkurenčního boje), které se v nádrži kumulují, což jak se zdá ne zcela krevetkám vyhovuje. Velké množství rychle rostoucích rostlin také konkuruje bakteriím v získávání živin, zejména dusíku. Podpora růstu baterií a dalších mikroorganismů je velmi důležitá, neboť, jak již bylo zmíněno výše, jsou důležitou součástí potravy krevetek.Ve svých nádržích mám nyní jen omezený sortiment rostlin a jejich množství přísně kontroluji. V nádržích se substrátem však můžeme pěstovat i běžné druhy kořenících rostlin s možnou výjimkou kryptokoryn a anubiasů (viz níže). Osobně však v tomto směru žádné zkušenosti nemám. Nově koupené rostliny řádně propláchneme nebo ještě lépe je necháme několik týdnů růst v jiné nádrži. Důvodem je možná přítomnost hnojiv a pesticidů, které jsou používány v pěstírnách akvarijních rostlin a které mohou pro krevetky představovat potenciální nebezpečí. Nejlepším řešením je získat rostliny z pěstíren, které nepoužívají chemikálie nebo rostliny získat od jiných chovatelů. Velkým významem jemnolistých rostlin je ve vytváření úkrytu zejména pro mladé jedince, kteří se zde v prvních týdnech po narození hojně schovávají (to platí zejména při společném chovu s rybami). Jemnolisté rostliny také poskytují velkou styčnou plochu pro zachytávání vznášejícího se detritu a růst důležitých mikroorganismů. I když krevetky rostliny neustále „oždibují“, žádným způsobem je nepoškozují a to ani ty nejjemnější a nejkřehčí rostlinné druhy. Pouze sbírají co se na nich usadilo nebo vyrostlo, čímž jim naopak velmi prospívají.

    Listí poskytuje krevetkám potravu a hojnost úkrytů. Dáváme do akvária nejlépe bukové nebo dubové (je jedno jakého druhu). Můžeme použít listy i z jiných stromů. Obecně používáme spíše tvrdé listy, které se pomalu rozkládají a nehrozí tak výkyvy v podobě kyslíkových deficitů, hniloby apod. Pozor na exotické druhy stromů, které mohou obsahovat jedovaté látky. Listí sbíráme nejlépe na podzim spadané (ne čerstvé otrhané zelené!). Neomezeně dlouho ho můžeme v suchém stavu skladovat a podle potřeby zužitkovávat. Pozor na sběr listí v oblastech, kde se používají k ošetřování rostlin potenciálně nebezpečné chemické látky! Před použitím je ideální nechat listí několik týdnů namočené v samostatné nádrži, kde se žádoucím způsobem vyluhuje a obsadí ho mikroorganismy. Toto však není podmínkou a do nádrží ho můžeme vkládat přímo v suchém stavu. Z akvárií listí již nevyndáváme, ale necháme ho zde zcela rozložit a dle potřeby vkládáme nové. Na pomalu se rozkládajícím listí žije velké množství mikroorganismů (tzv. biofilm). To společně s v různém stupni degradovanou organickou hmotou představuje ideální přirozenou potravu krevetek. V prolézání listí si krevetky přímo libují. Představují pro ně ochranu s hojností úkrytů. Přítomnost listí není v nádržích bezpodmínečně nutná, krevetky lze určitě chovat i bez něj. Nemám žádné pravidlo, podle kterého vkládám do nádrží určité množství listí. Záleží to na druhu krevetky a jeho početnosti. Jen pro velmi hrubou představu - do přibližně 50 litrové nádrže vkládám několik desítek listů.

    V poslední době ustupuji od používání akvarijních kořenů. Pravděpodobně látky, které se z nich uvolňují nedělají krevetkám dobře. Celé kořeny sice přestávám používat, vyrábím z nich ale kořenové štěpky nebo hobliny, kterými pokrývám substrát dna. Jejich úloha je opět ve zvětšení vnitřního povrchu a vhodného podkladu pro růst bakterií, sinic, řas, prvoků a hub jakožto přirozené potravy krevetek. Štěpky vyrábím z obyčejných kořenů běžně prodávaných v akvaristických obchodech. Ideální je také do nádrže vložit několik nejlépe plochých na sebe naskládaných kamenů (např. břidlic) s množstvím skulin a škvír, které s oblibou krevetky využívají jako úkryt. Se substrátem dna ještě stále experimentuji. Zkouším různé materiály, barvy, velikosti zrn a množství. Nejlépe se mi doposud osvědčuje tmavý štěrk o velikosti jednoho cm a množství, které sotva stačí pokrýt dno. Důvodem takto slabé vrstvy je zabránění v kumulaci detritu ve dně a jeho přístupnost krevetkám, které ho požírají. Na tmavém podkladu se krevetky cítí bezpečně a nádherně se na něm vybarvují. Krevetky nejsou nijak náročné na charakter použitého osvětlení. Můžeme je chovat při slabé i silné intenzitě. Osobně mám nízkou intenzitu osvětlení. Důvody jsou ale spíše ekonomické než praktické. Nad každou nádrží mám po jedné zářivce (Osram Lumilux 840). Svítím 11 hodin denně. Občas je doporučováno krýt nádrže shora sklem, aby nám krevetky nevyskočily. Krevetky se snaží vyskočit z nádrže jen v případě krajně nevhodných podmínek. Krevetky se vlastně snaží uniknout z  nepříznivého prostředí, které je pro ně nepřijatelné. Pokud jsou podmínky optimální, k žádnému aktivnímu vyskakování a vylézání z nádrže nedochází a krevetky se o to žádným způsobem ani nesnaží. Je ale docela možné, že při společném chovu s rybami je vyskakování krevetek z nádrže výsledkem pronásledování rybami. Krevetky se snaží uniknout před rybou rychlými únikovými pohyby za pomocí zadečku. Při tom se jim může nešťastnou náhodou podařit vyskočit nad hladinu a z nádrže. Toto však nemohu potvrdit, ještě jsem takovou situaci nezažil. Nemám jakékoli zkušenosti s chovem krevetek v nádržích, které jsou dosycovány oxidem uhličitým. Do svých nádrží CO2 neaplikuji. Ani na žádném ze zahraničních fór jsem doposud nečetl o vztahu mezi aplikací CO2 a úspěšností chovu krevetek.